Jak se řeší dědictví ze zahraničí v rámci Evropské Unie?

V případě, že zemře někdo z vašich blízkých a vy jste dědicem, dědictví se zpravidla vypořádává prostřednictvím soudu státu, kde zesnulý – tedy zůstavitel – pobýval, nebo u notáře jakékoliv země Evropské Unie.

Číst

Vnitrostátní předpisy

V tomto případě se obvykle používají vnitrostátní předpisy té země Unie, kde zůstavitel naposledy pobýval – pokud zůstavitel neprovedl takzvanou volbu práva tak, aby se na dědictví vztahovalo právo země státní příslušnosti.
 

Soud

Pokud je potřeba, aby otázku dědictví vyřešil soud, budete jako dědicové muset jít k soudu v té zemi Unie, ve které zůstavitel naposledy pobýval.
Jestliže však zůstavitel provedl volbu práva tak, aby bylo na dědictví uplatněno právo jeho státní příslušnosti, a byl státním příslušníkem země EU, můžete se s ostatními dědici nebo dotčenými stranami domluvit na tom, že se s daným případem obrátíte na soud dané země EU. S výběrem soudu musejí souhlasit všechny zúčastněné strany.
 

V některých vnitrostátních právních systémech existuje možnost prohlásit před soudem, že dědictví přijímáte, nebo že jej odmítáte.
 

Soudní rozhodnutí

Soudní rozhodnutí ohledně dědictví, která byla vydána v jedné zemi Unie, ostatní země EU uznají, aniž by k tomu musely použít speciální postup.
Pokud jste dědici, je možné, že budete muset úřadu nebo bance v dané zemi Unie prokázat, že máte nárok na vlastnictví zůstavitelových aktiv, která se tam nacházejí. Rovněž je možné, že vykonavatel závěti nebo správce pozůstalosti bude muset pro účely uplatnění jejich práv v jiné zemi EU prokázat svůj status.